Letní nebe projasňují padající hvězdy, aby lidem plnily přání. Tak se v létě 2022 stalo, že mi do klína spadla místo hvězdy kočka, chromé, churavé, zavšivené kotě, plné života, plné radosti, přes to všechno… Stalo se, že se mi splnilo něco, co jsem si ani nepřála. Něco tak neskutečného a nezkrotného mi bylo příliš vzdálené, a přece je to nyní mé. BABU vrchovatě zaplnil mé srdce. A stále má co rozdávat. Na dálku se třeba dotkne i srdcí jiných.
BABU se nám bez nejmenšího zaváhání vecpal do života, se vší drzostí. Stal se právoplatným členem naší smečky. Nevadí, že mu chybí jedna packa a další není zcela funkční, jemu určitě ne. Chová se, jako by jich měl pět.
Má tolik energie, že překonává hranice možného a nemožného, reálného a virtuálního světa.
Začalo to v lese. Tam jsem ho našla. Naše setkání nemohla být náhoda. Řval jako o život, řval o život. Šla jsem po stopách toho děsivého zvuku. Drala jsem se do houštin a spíš ani nedoufala, že bych mohla něco objevit. Rozhodně by mě nenapadlo, že by to mohlo být kotě. Znělo to jako kočka, jako divoká, divná kočka, spíš skoro jako lev. Ani v náznacích jsem netušila, jak hrozivý výjev mě na zarostlé stráni pod lískami v listí čeká. A už vůbec ne, co všechno bude následovat potom.
BABU řval při našem prvním setkání jako lev a dodnes zůstal hodně hlasitý. Stále všechno komentuje a brebentí si. Nikdy jsem však na něm neviděla náznak sebelítosti, nějaké rezignace nebo smutku. Jeho oči září životem. I tam v tom lese, posetý mouchami a larvami, nehybný, neschopný ničeho jiného než křiku o pomoc, i tam z něho čišela chuť do života. Zadní část těla byla ztělesněná noční můra, jeho líbezná tlamička s růžovým čumáčkem byla jako láska sama. Dva v jednom, zlý sen i šťastná pohádka, dle toho, na kterou stranu se člověk podívá. Jeho oči však od první chvíle jasně a hluboce zářily, zářily životem. A září i teď.
Od chvíle, kdy se naše pohledy střetly, propojily se i naše životy. To jsem tehdy ještě nevěděla, nedokázala jsem si představit, že bych měla doma chromou kočku. Nepředstavitelné to bylo i pro mé dvě domácí kočky a psa. A přece se stalo. Je nás pět. Polámanou, pohmožděnou, hnijící nožku mu amputovali. Takže má tři packy a zcela funkční není ani ta třetí. BABU se však chová, jako by měl pacek pět. Nic pro něho není problém, všude vleze, všechno zvládá, dokonce mi i občas lézt na nervy. Za vyučenou dává i dalším členům naší smečky. Nejmenší, a přece velký učitel. Cvičí smysly, testuje trpělivost, ověřuje náladu.
Jako guru učí žít, učí spokojenosti, vděčnosti a bezpodmínečné lásce. Srší energií, je ztělesněním radosti ze ze života, kterou bezmezně šíří dál. Záleží jen na tom, zda ji člověk dokáže přijmout, zda dokáže opustit otěže stresu a svést se na vlně čiré radosti. Je tady, pro všechny fanoušky a milovníky koček, zvířat a života, pro členy BABU clubu.